Není to zvláštní, když si delší dobu říkáte, že byste chtěli něco dělat a pak vám to někdo jen tak bez sebemenšího opodstatnění navrhne? Není něco špatně, když jediný předmět, kde se nikdo nepozastaví nad vaším stylem psaní, je čeština? Neměli jste někdy pocit, že máte až příliš vysoké nároky na vysokou školu? Nesnažíte si občas v hlavě obhájit nepodstatnost předmětů, které vás nezajímají, přestáváte mít potřebu se jim věnovat a řešit následnou známku? Nejste unavení z lidí, ze společnosti? Není vám z nich často špatně?
Ať to působí jakkoliv depresivně, jen uvažuju.
Zjistila jsem, že si stávající rok zatím pamatuji v útržcích. Vždycky pátky nebo soboty. S příchodem neděle se začínají události nenápadně vzdalovat, až mám občas pocit, že se nemohly stát dřív než před půl rokem. Buď jsou tak absurdní, nebo prostě jen tak nepravděpodobné.Začínám nabírat slušný seriálový deficit. U mě více než neobvyklé. Mám stažený poslední díl Sherlocka, Once Upon A Time, Supernatural i Glee. A pořád nevím, kdy se na to všechno konečně podívám. Asi v tom bude hrát menší roli skutečnost, že poslední dvě zmíněné záležitosti už sleduji hlavně ze zvědavosti.
Sobota, sobota byla zajímavá. (Vidíte, o tom mluvím, pátky nebo soboty.) I když sněžilo a pršelo a měla jsem náběh na střední ucho.Vysvětlete prosím někdo mým učitelům, že si neplánuji dopředu, kdy budu nemocná a tím pádem postrádá smysl tvrzení 'jak jsem ale tvrdila, že v pátek přijdu a dopíšu si to.' Ano, ještě ve čtvrtek ráno jsem si to také v pátek dopsat chtěla.
Učím se parkovat.<< Previous Next >>